Články

Vietnamští studenti v Japonsku

Nově příchozí studenti se nejprve učili japonsky a poté nastoupili na některou z japonských škol. Nejčastěji se jednalo o Institut příbuzných kultur, protože generál Fukušima už nemohl přijmout další vietnamské studenty na Vojenskou školu Šimbu. Hlavní příčinou byl vývoj mezinárodní situace v důsledku rusko-japonské války. Na rozdíl od Institutu příbuzných kultur, který fungoval jako přípravná škola pro vysoké školy, byl součástí výuky na Vojenské škole Šimbu kromě japonštiny a praktických předmětů také vojenský výcvik a její absolventi nastupovali do japonské armády. Pro zajímavost tuto školu se třemi výše uvedenými vietnamskými studenty v roce 1908 absolvoval i Čankajšek. Za takovýchto okolností Japonci nechtěli riskovat potíže v zahraničních vztazích, zejména s Francií. Phan Bội Châu se však nevzdal myšlenky osvobození země prostřednictvím ozbrojeného povstání, proto vietnamským mladíkům na Institutu zajistil základní vojenská cvičení, která původně nebyla součástí výuky. Institut zřídil ve své škole speciální třídu pro vietnamské studenty. Zde se Vietnamci učili kromě japonštiny a japonské literatury obecné předměty, jako byly matematika, zeměpis, dějiny, chemie, fyzika, etika, atd., a odpoledne studenti odcházeli na polní cvičení pod vedením podplukovníka záložní armády Tamba. Když počet vietnamských studentů v Tokiu přesáhl stovku, Phan Bội Châu v říjnu 1907 založil Vietnamskou konstituční společnost (Việt Nam công hiến hội), jejímž účelem bylo organizovat aktivity studentů mimo školu a udržovat tak "vzájemné porozumění a kolektivní cítění."

Od podzimu 1907 do léta 1908 hnutí Đông Du vzkvétalo, aniž by se o tom doslechly indočínské úřady. V únoru 1908 do Tokia přijelo několik Vietnamců z Kočinčíny, aby se podívali, jak se daří jejich synům na studiích v zahraničí. Phan Bội Châu je provedl prostorami Institutu příbuzných kultur, navštívili učebny, jídelnu a hřiště a podívali se, jak probíhají vojenská cvičení. V první polovině roku 1908 do Tokia zavítal i Mai Lão Bạng, zástupce vietnamských křesťanů ve Společnosti obnovy, a přivedl s sebou několik mladých katolíků.

Na Šimbu gakkó studoval v době Đông Du také Čankajšek (fotografie se spolužáky z roku 1908).

Rozpad vietnamského hnutí v Japonsku

Rok 1908 přinesl výrazné změny jak ve vlasteneckém hnutí ve Vietnamu, tak i v mezinárodní situaci na Dálném východě. Obavy o osud Indočíny přiměly pařížskou vládu ke zlepšení vztahů s Japonskem. Japonská vláda, která se v důsledku vyčerpávajících nákladů na válku potýkala s vážnými ekonomickými problémy, to uvítala. V březnu 1907 byla podepsána smlouva o půjčce ve výši necelých tří miliónů franků a 10. června 1907 byla uzavřena japonsko-francouzská dohoda, v níž si obě země mj. vzájemně uznaly sféry zájmu. Ačkoliv Francouzská Indočína nebyla v textu výslovně uvedena, znamenalo to, že Japonsko uznává francouzskou nadvládu ve Vietnamu. Jelikož dohoda byla uzavřena krátce po dojednání půjčky, mnozí Vietnamci to vnímali, že je Japonsko prodalo Francii. Celkově podepsání této dohody vyvolalo mezi asijskými národy velké zklamání z toho, že je Japonsko zradilo a že uplatňuje v zahraniční politice stejné postupy jako západní mocnosti.

Na hnutí Đông Du měly zásadní dopad především události, které v roce 1908 rozvířily dění v Indočíně a opět rozdmýchaly obavy ze žlutého nebezpečí. Na jaře 1908 rolnické demonstrace proti daním v Annamu způsobily paniku Francouzů v celé Indočíně, což mělo za následek velmi tvrdá opatření. Protestující byli rozehnáni vojsky, pak následovalo zatýkání, uvěznění a popravy podezřelých. Poté v létě tonkinské úřady šokoval pokus otrávit francouzské důstojníky na banketu v Hanoji, do něhož byl údajně nepřímo zapleten i Phan Bội Châu.

V roce 1907 na základě pamfletu zadrženého v Huế indočínské úřady pojaly podezření, že v zahraničí existuje tajné vietnamské hnutí. Francouzsko-japonské porozumění v této době jim umožnilo prostřednictvím francouzského velvyslanectví požádat o spolupráci japonskou stranu, ale šetření v Japonsku jejich podezření nepotvrdila. I když se časem ukázalo, že Vietnamci v Tokiu skutečně pobývají, japonské úřady nezjistily žádné informace o jejich protifrancouzských aktivitách. Indočínské úřady však pátraly usilovně dále, vyslýchaly rodiče, jejichž syn zmizel neznámo kam, a sledovaly aktivity vietnamských vlastenců. Konkrétní důkazy získaly v létě 1908, kdy byli v Saigonu zatčeni dva vietnamští studenti vyslaní Phan Bội Châuem. Počátkem května 1908 totiž Phan obdržel dopis ze Saigonu o tom, že v Kočinčíně vybrali 200 000 piastrů, které chtějí poslat do Japonska. To ho velmi vyděsilo, protože dopis byl odeslán běžnou poštou, což znamenalo, že jeho obsah byl pravděpodobně znám také indočínským úřadům. Jelikož se to už stalo, Phan alespoň vyslal dva vietnamské studenty, kteří měli v Saigonu požádat čínské revolucionáře o zajištění převodu této vysoké částky. Sotva však oba mladíci přistáli v Saigonu, byli zatčeni a odvedeni na policejní úřad. Dokumenty, které měli při sobě, posloužily jako důkaz o vietnamských aktivitách v Japonsku.

Pak bylo jen otázkou času, než si Úřad generálního guvernéra Francouzské Indočíny ověřil nově získané informace u japonských úřadů. Indočínské úřady vyvinuly tlak na rodiče vietnamských studentů v Japonsku, aby přiměli své syny k návratu. Současně s tím tokijská policie varovala Vietnamce pobývající v Japonsku, aby se zdrželi veškerých buřičských aktivit, a začala je sledovat. Přibližně ve stejné době (v říjnu 1908) byl zatčen Gilbert Chiều, což podle stoupenců teorie žlutého nebezpečí znamenalo potvrzení zahraniční hrozby, kterou podporovala fáma, že japonská armáda přijde vietnamským povstalcům na pomoc. Od okamžiku, kdy francouzský velvyslanec v Tokiu požádal japonského ministra zahraničí o prošetření pobytu Vietnamců v Japonsku, se z hnutí Đông Du stal oficiální problém na diplomatické úrovni, proto japonští politici již nebyli schopni Vietnamce chránit. Většina studentů opustila Japonsko a nakonec v roce 1909 byli vyhoštěni i Phan Bội Châu a princ Cường Để.

Význam hnutí Đông Du

Z hlediska mezinárodního dění na Dálném východě bylo hnutí Đông Du nevýznamným incidentem ve vztazích Japonska a Francie, který neohrozil politiku vzájemného porozumění mezi těmito dvěma velmocemi. Japonská vláda se snažila vyřídit celou záležitost opatrně tak, aby nevyšly najevo aktivity významných občanů Japonska, kteří měli spojení s vietnamskými vlastenci, aniž by to vzbudilo pochyby o upřímnosti japonské spolupráce. Také francouzská vláda nemohla dopustit, aby ve své zahraniční politice podlehla obavám ze žlutého nebezpečí, protože v důsledku porážky Ruska ztratila oporu v evropské i východoasijské politice. Nepřátelství zůstalo pouze na neoficiální úrovni v politických kruzích hájících expanzi nebo kolonialismus, mezi japonskými panasiatisty a nacionalisty na jedné straně a zastánci francouzské koloniální říše na straně druhé.

Význam Đông Du spočívá především v jeho přínosu pro vietnamské vlastenecké hnutí. Přestože se Phan Bội Châuovi nepodařilo získat pro své plány celý národ, jeho díla byla uznávaná mezi vlastenci po celém Vietnamu i mezi čínskými aktivisty. Phan Bội Châua sice nelze považovat za reformátora, v každém případě však Vietnamcům poskytl možnost studovat v zahraničí a nezávisle na francouzském školství v Indočíně. Jeho odhodlání osvobodit vlast se stalo příkladem pro další generace vlastenců včetně Ho Či Mina.