V kapesní řadě Stručná historie států, kterou už léta záslužně vydává encyklopedické nakladatelství Libri, se objevil nový titul, věnovaný Filipínám. Informačně hutný a navíc výtečně napsaný svazek je bez pochyby jedním z nejzdařilejších v této edici. Napsal jej rozhlasový novinář Pavel Vondra, který má k Filipínám osobní pouto.
Jako by Filipíny ještě docela nedávno stály mimo český zájem. Teprve v posledních letech se pár důležitých počinů objevilo. V překladové edici průvodců Lonely Planet, v češtině vydávané nakl. Svojtka & Co., vyšel v r. 2013 svazek Filipíny (viz recenze 22. 9. 2013), který se pro nás ihned stal – marná sláva – nejdůležitějším zdrojem informací o tomto souostroví. Časopisecká řada Země světa věnovala Filipínám speciální monotematické číslo v srpnu 2014, dosud dostupné. Bývalý velvyslanec v Manile (1999-2005) Stanislav Slavický pak v roce 2008 vydal fotografický svazek Filipíny – pašije a fiesty, podstatnější však byl bez pochyby jeho hodinový televizní dokument téhož jména z r. 2007, který už Česká televize několikrát reprízovala, naposledy loni.
Velmi kvalitní prací je pak poutavý životopis filipínského národního hrdiny Josého Rizala z pera Zdeňky Vasiljevové, vydaný v r. 1998 Sdružením Kontinenty. V oblasti přeložené krásné literatury tu pak máme sbírku povídek filipínských autorů Darovaná žena (tamtéž 2000) a překlad románu Miguela Syjuca Ilustrado (Jota, 2011), oboje ovšem přeloženo z anglických originálů. V oblasti prózy můžeme ještě zmínit cestopisný román Jany Chaloupkové Filipínský karneval (vyd. F&J Mediaservis 2004).
Co ale vyšlo předtím? Nic zásadního. Pořádný cestopis nevyšel v češtině vlastně dodnes, a je otázka, zda se ještě bude někomu chtít napsat něco takového o přelidněném souostroví, které mělo v lednu 2017 celých 104 milionů lidí. (Pro srovnání: v roce 2000, pěkně prosím, pouhých 81 milionů…)
Knížka Pavla Vondry však ukazuje, že přinejmenším příběh Filipín je plný strhujících zvratů. Zkušený rozhlasový novinář si dal důkladnou práci, a marně přemýšlím, zda v tomto malém, 154 stránek dlouhém textu něco zajímavého z dramatické filipínské historie přeci jen nechybí.
Nejde jen o to, že Vondra prostě převyprávěl dějiny od tabonského a callaoského člověka (autor reflektuje i nedávné nálezy) až po důkladně probranou a okomentovanou éru všech prezidentů v době po nabytí nezávislosti v r. 1946. Jeho stručné dějiny vlastně ani tak stručné nejsou, neopomíjí řadu kuriozních detailů, neizoluje osud jedné země od okolního kontextu (zmiňuje např. čínský a indický vliv v době před příchodem islámu, rozebírá španělskou angažovanost v jiných částech světa, mj. na Molukách), a píše s přesvědčivým přehledem věcně i čtivě, takže se svazek čte jako detektivka. Pravda, filipínské dějiny tomu napomáhají, ať už přijde řeč na spletité příběhy španělských dobyvatelů, krutosti Američanů, či zapomenutého Japonce, který ve filipínské džungli bojoval ještě skoro třicet let po válce, anebo později na diktátora Ferdinanda Marcose a jeho někdy až bizarně se chovající následníky (zejména herec a president Joseph Estrada). A to dopsal Vondra svůj text ještě před nástupem Rodriga Duterteho, který na sebe nyní strhává pozornost celého světa...
Myslím ovšem, že právě kapitoly o politickém vývoji posledních desetiletích mají nejen rozměr brilantního popisu, ale i zasvěceného komentáře, a pro pochopení současných Filipín by měly být povinnou četbou. Jako by Vondrův zdařilý a hutný text v moderních dějinách ještě vygradoval.
Autor svůj historický přehled doprovází též všekulturními poznámkami, které čtenáři propojují dějiny s kulturní a společenskou realitou současných Filipín, např. se zmiňuje o původu některých svátků nebo o manilských reáliích, jež mají souvislost s dějinnými událostmi a v místním povědomí zůstávají takto zaznamenány.
Snad jen rýpalské poznámky. Ve snaze o ten širší kontext se objevuje pár nedotažených detailů: např. japonské synonymum pro piloty kamikaze není šimpu, jak Vondra uvádí, nýbrž správně šinpú. Podobně není jasné, odkud cituje oslovení "kuya" a "ate", které by měly pocházet z čínských výrazů "ko-a" a "a-či". O jakou čínštinu jde? Snad spíš kantonština? V běžné čínštině taková slova neexistují.
Jak již řečeno, na to, jak jsou Filipíny v Čechách dosud málo zpracovaným tématem, se Pavel Vondra chopil svého úkolu suverénním stylem a s velkou zasvěceností, která svědčí o jeho dlouhodobějším osobním zájmu o zemi. Zajisté jde o nejdůležitější knihu o Filipínách z pera domácího autora, a vřele ji lze doporučit každému, kdo se zajímá o Jihovýchodní Asii nebo potřebuje nějaký výstižný a ucelený úvod před cestou na toto souostroví.
Pavel Vondra: Filipíny. Libri 2016. 182 stran (včetně dodatků, rovněž pečlivě zpracovaných). Doporučená cena 160 Kč.
