Barma (Myanma) jistě patří mezi ty země, které se dokážou silně vrýt do paměti mnohým z těch, již je navštíví. Není divu, že mohou inspirovat i k napsání prózy. Možná překvapivější je, že se do psaní o Barmě pustila právě Olga Walló, známá režisérka televizního dabingu. Vyšla z toho aktuální stylizovaná zpráva jménem Barma – pohled profesionálního průvodce.
Text o rozsahu pouhých 96 stran vydalo nakladatelství IFP Publishing & Engineering. K zmíněnému počtu však nutno přičíst dalších nečíslovaných 48 stran barevných fotografií od Radky Tkáčikové, "profesionální průvodkyně". Tato obrazová příloha, stejně tak jako lehce matoucí název knížky, ovšem posouvají smysl knížky do poněkud jiné roviny než jen čistě literární, k níž odkazuje nadtitulek "novela o Barmě a jednom malém průvodci". Ne náhodou ukládají knihkupci tento svazek do stojanů s cestopisnou literaturou.
Olga Walló propůjčila vypravěčský hlas patřičně upovídanému Romanovi, průvodci drobné postavy, jenž se do Barmy pravidelně vrací s turisty (jimž přezdívá poměrně případně "mazlíci"), aby jim představil zemi, která jemu samému učarovala. Jak ale sám podotýká, nejvíc ho po všech těch návštěvách přitahují věci, na něž mu při průvodcování nezbývá čas – pořád totiž jede po stejných trasách. Ta, po níž plyne jeho vyprávění, vede během jednoho z takových zájezdů přes nejexponovanější místa: začíná v Rangúnu, pokračuje přes Pagan, horu Popa, Mandalaj a okolí (Pyin U Lwin, královská města Ava, Sakain a Amarapura, Minkun), Kallaw, jeskyně Pindaya, jezero Inle. Většina z těchto míst představuje povinné turistické zastávky. Průvodce je důvěrně zná, a občas utrousí zajímavé postřehy o tom, jak se místa změnila či nezměnila za poslední roky (Rangún, Amarapura).
Pro člověka, který se o Barmu zajímá (byl tam, či se tam chystá), nabízí novela Olgy Walló řadu aktuálních i zajímavých detailů. Své postřehy z terénu doplňuje o informace převzaté z několika přiznaných zdrojů: průvodce Lonely Planet, Orwelovy Barmské dny, Ghoshův Skleněný palác, webové stránky Člověka v tísni. Nejčastěji se však Roman kuriózně odvolává na starý spis sira J. George Scotta (podepsaný ovšem přezdívkou Shway Yoe) The Burman, his life and notions z r. 1882, což dodává vyprávění někdy poněkud bizarní zabarvení: směs archaických etnografických informací s nejžhavější barmskou současností zavání někdy až úkrokem do magického realismu, i když je třeba dodat, že Barma se za těch 130 let zas tak moc nezměnila…
Toto však není kniha-průvodce, nýbrž vyprávění člověka-průvodce. A tak během svého zájezdu řeší Roman také svůj ryze osobní vztah... Respektive: je to samo průvodcování, a sama Barma především, jež mu ho pomáhají řešit a dávají mu od něj odstup. Vzato kolem a kolem, Olga Walló originálně a docela vtipně skloubila žánr cestopisu a jednu spíše smutnou love story, která je tu spíš proto, aby vyprávění nějak stmelila a dala mu gradaci.
Jakkoli mi je postava Romana v některých (zejména těch vztahových) ohledech cizí, jeho myšlenky docela věrně odpovídají tomu, co asi řada "profesionálních průvodců" - jsou-li krapet citliví – cítí. Právě Barma je zemí, kde tyto pocity mohou zaznít o to silněji. Za všechny: Většinou to však dopadne tak, že mě má povinná, cestovkou prodaná a předepsaná trasa zavede na sám krajíček toho, kam bych chtěl. Už si ani neříkám "příště", protože příště to bude leda horší. Mí klienti mají rok od roku více peněz – to je pravda – ale taky méně času, ono to s tím nějak souvisí. Jsou náročnější a chtějí si odškrtat víc položek. Když už jedou do Barmy a Kambodža je hned vedle, to by v tom byl čert, aby nestihli taky Angkor Vat, ne? Ale ano, stihnou… (str. 24) Je vidět, že Olga Walló se dokáže do kůže současného profesionálního průvodce vžít se vším všudy.
Ocenit nutno především fakt, že autorka nenapsala jen prózu s exotickým námětem, ale dala si dost práce se studiem reálií, a zjevně i pro ni Barma představuje, stejně jako pro vypravěče, "jinou" zemi, která v ní utkvěla. Nejspíš ji sama opakovaně navštívila, a ne-li, alespoň konzultovala "profesionální průvodkyni" Radku Tkáčikovou. Její aktuální zpráva o Barmě je tedy sice "novelou", ale stojí za přečtení i těm, anebo právě spíš těm, kdo se chtějí do Barmy podívat, anebo – jako Roman – vracet.
Olga Walló: Barma – pohled profesionálního průvodce. (fotografie: Radka Tkáčiková) Vydalo nakl. IFP Publishing & Engineering, 2010
