Nguyen Binh, přeložil Petr Komers.
Báseň byla vydána ve sbírce s názvem Tisích oken v edici Květy poezie nakladatelství Mladá fronta v roce 2002.
Má milá nejdražší chci pouze aby
jen když jsem přítomen tvé rty se usmívaly
A když jsem daleko tak aby bez výjimky
tvé oči výhradně jen o můj obraz stály
Chci abys zapomněla že jsou také jiní
a abys polibkem mi kvítku nedotkla se
a v spánku ani polštář k sobě nepřitiskla
Dnes nechoď k moři – vždyť co lidí je tam zase!
Chci aby vůně tvého parfému
vzduchem se nenesla moc daleko a aby
se stát snad nemohlo že někdo z kolemjdoucích¨
dal by se omámit tím závanem a zvábit
Chci aby v nocích chladných zimních týdnů
v tvůj spánek nevstoupily sny Ne ani kradí
leč kdyby přec už přišly pak chci ovšem aby
v těch snech se neobjevil byť jediný mladík
Chci aby tvůj lehký dech nezasáh’
košili někoho kdo je ti cizí zatím
Aby zbyl otisk stop jež necháš v prachu cesty
Ať nikdo nejde tam a na ně nešlapá ti
Že zkrátka příliš žárlím říc’ se snažím
leč též že miluji a příliš a ne skromně
A také to že ty a vše co k tobě patří
není tu pro nikoho jiného než pro mě
