Země snů Dokumentární Česko, 2009, 57 min
Dokumentární film Země snů zachycuje situaci Vietnamců, kteří přijížděli do ČR přibližně od roku 2007 jakožto levná pracovní síla na dělnické pozice. Na straně velkých podniků byl o ně minimálně do vypuknutí celosvětové ekonomické krize nemalý zájem; jen mezi lety 2007-2009 se počet vietnamských občanů na území ČR zvýšil přibližně o 20 tisíc osob.
Za zprostředkování cesty do ČR se však všichni nesmírně zadlužili, když uvěřili slibům zprostředkovatelů, kteří ČR líčili jako zemi zaslíbenou. Přijeli pak s přehnaným očekáváním, zároveň bez znalosti jazyka a prostředí, a stali se tím zcela závislými na té které zprostředkovatelské agentuře a jejím tlumočníkovi. Ne každý měl přitom to štěstí, že práci v ČR skutečně získal; zvláště poté, co došlo v reakci na ekonomickou krizi k rozsáhlému propouštění, agenturních zaměstnanců v prvé řadě. Stovky vietnamských dělníků se v důsledku toho dostaly do potíží se splácením dluhu ve Vietnamu, a často také do problémů se samotným pobytem v ČR.
Filmový štáb mapoval nejen příběhy vietnamských dělníků, kteří pro svoji neinformovanost, provozní úspory podniků a nenasytnost neseriózních pracovních agentur upadli do velice těžké životní situace. Zároveň se snažil dopátrat, jak je možné, že se v takové situaci ve státě, kde existují jisté zákony o zaměstnanosti, mohli vůbec ocitnout – získával tudíž vyjádření kompetentních českých úřadů, právníků aj. Natáčel i názory příslušníků vietnamské komunity v ČR, kterých se celá situace nedotýká osobně, avšak přispěli vysvětlením z vietnamského zorného úhlu.
Věty, které ve filmu Vietnamci pronášejí, vyvolávají otázky jako: jak zamezit nezákonným praktikám některých zprostředkovatelských agentur, jak pomoci podvedeným Vietnamcům, jak zvýšit informovanost těch obyvatel Vietnamu, kteří se k nám teprve chystají, dělá český stát dost pro to, aby se věci zlepšily, je tvrdost vůči Vietnamcům cestujícím za prací na místě, nebo může být spíše kontraproduktivní?
Odpovědi hledají například ředitel Odboru azylové a migrační politiky MV ČR Tomáš Haišman, prezident Asociace poskytovatelů personálních služeb Luboš Rejchrt nebo Pavel Čižinský z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva.
Filmové výpovědi doprovází rovněž záběry z Vietnamu: z přípravných středisek zájemců o práci v ČR i z běžného pouličního života Hanoje. Sjednocujícím prvkem se staly úvahy o možnosti výjezdu za výdělkem do ČR jednoho z místních obyvatel – holiče "Libora", který současně divákovi nabízí pohled na životní rytmus všední hanojské rodiny. Filmový štáb, jehož členové vesměs patří mezi členy Klubu Hanoi, těžil z toho, že se zabývá vietnamskou problematikou dlouhodobě (snímky Kdo mě naučí půl znaku a Banánové děti).
Obecně film přináší nejen informaci o současné situaci mnoha vietnamských dělníků v ČR. Jeho tvůrci se snaží také upozornit na potřebné změny v naší legislativě, a přispět tak do diskuse o koncepci české politiky v oblasti migrace a integrace cizinců do české společnosti.
Film stojící na hranici dokumentu a publicistiky získal v roce 2010 prestižní Cenu Pavla Kouteckého za nejlepší domácí dokumentární film. Do soutěže šel s více než stovkou dokumentů, do finále jich porota nominovala devět. „Empatie, sdělnost a jistá naléhavost jsou hlavními atributy filmu Země snů. Společně s dalším Ryšavého soutěžním filmem Banánové děti by mohl být hodnotným příspěvkem k částečnému otupení české xenofobie,“ uvedl člen poroty Ceny Pavla Kouteckého Miroslav Janek.
Film vznikl za podpory Státního
fondu ČR pro podporu a rozvoj
české kinematografie
Koproducent
