Koncem prvního desetiletí tohoto století zaujaly české internetové čtenáře blogy některých mladých Vietnamek, žijících v Čechách. Mezi nimi byla i Nguyen Thi Thuy Zuong, která od r. 2008 píše "s menšími i většími přestávkami o svém životě na mostě mezi Vietnamem a Evropou" na stránky aktualne.cz. Nyní přišla s tištěnou knihou: Banánové dítě – Vietnamka v české džungli.
Zatímco na blogu se podepisovala přeházeným jménem bez vietnamské diakritiky jako Duong Nguyen Thi Thuy (přičemž ve jméně Duong jde o nepřeškrtnuté "d", které se vyslovuje jako "z", a je lépe ho takto přepisovat, aby se odlišilo od přeškrtnutého "đ", jež se vyslovuje jako "d"), svou knížku už vydává pod novým příjmením a podepisuje ji jako Duong Nguyen Jirásková.
Ačkoli Zuong nadále nezanedbává blogování, kniha vznikla jako samostatný text. Jde o osobní zpověď ve 21 kapitolách, to hlavní se točí kolem jejího seznámení a vztahu s nynějším manželem: dvoření, zamilování, představování rodičům na obou stranách, snaha naučit ho vietnamsky (marná), cesta do Vietnamu, čekání potomka… Kromě toho se dočítáme i o jejích tvůrčích a osobních krizích, z nichž její partner musel nejspíš růst, ale statečně ji podržel. A Zuong o nich naopak statečně píše. Někdy svému milému dává i slovo, aby řekl svůj názor na některé etapy jejich společného života – milá a zajímavá párová psychoterapie.
Tvůrčí krize spojená s prací v reklamce a deprese jsou možná nezbytným kořením dnešní ženské autobiografické literatury, ale myslím, že čtenáře víc zaujmou – a nejspíš zaujaly i vydavatele – četné postřehy týkající se podvojného života banánové dívky, která nezapře vietnamskou krev a rodinné hodnoty zděděné po rodičích, leč zároveň je už v mnoha ohledech svobodně uvažující Češkou. O tom, jak je srostlá s českým prostředím, svědčí dokonale i její zcela česká čeština a vypsaný styl.
Osobně se mi líbí, že poněkud divoká česká Vietnamka dokáže občas navodit citlivou nostalgii po domově i jasně rozlišovat hodnoty v naší i vietnamské společnosti. (Kapitolka Vietnam, jak si ho chci pamatovat.) Bohužel někdy našinci zatrne, když si naopak přečte, jaká hovada chudák holka potkávala u nás:
Vynechala jsem první třídu, kterou jsem vychodila už ve Vietnamu, a nastoupila rovnou do druhé. Byla jsem ve škole teprve druhý týden, když celý náš ročník svolali do vedlejší třídy. Jen si matně pamatuji, že kufříčky, kde jsme měli vodovky, pastelky a další věci na malování, byly úplně rozházené a snad se něco i ztratilo. Pan ředitel se nás ptal, jestli o tom něco nevíme. Já jsem to moc nechápala, načež se vedle mě zjevila paní zástupkyně ředitele a šeptala mi do ucha něco jako: "Vím, žes to byla ty. Měla bys vypadnout." (s. 124)
V textu Zuong se střídají nálady asi stejně jako v ní samé. Je to svěží knížka, i když místy trochu upovídaná, což je ovšem u literatury blogového typu běžné. Hodně ženská, a to místy velmi prostořece, na Vietnamku až dost. Občas s velmi vtipnými formulacemi. Je ovšem otázkou, zda lze na takovou knihu navázat a ještě přinést dost zajímavých postřehů z banánového života – poněvadž pro českého čtenáře činí tento text nejzajímavějším právě to, že je od české Vietnamky, a tím se dovídáme nejen o vietnamském světě, ale i o tom našem z pohledu někoho, kdo má odstup a srovnání.
Knihu výrazně dotvářejí kresby Barbory Balgové v dosti komiksovém stylu.
Jelikož u oslavovaného debutu první české Vietnamky Lam Phan Thi – prózy Bílej kůň, žlutej drak z roku 2009 – se ukázalo, že jméno autorky je jen pseudonymem Jana Cempírka, máme teď příležitost oslavovat tuto skutečnou česko-vietnamskou prvotinu znovu nyní, nad knížkou Zuong, která si místo pseudonymu jen zpřeházela a provdala jméno. A samozřejmě, s námi by měl slavit také Knižní klub, který tehdy ocenil Bílého koně a žlutého draka cenou. Jak známe Vietnamce, kdo ví, zda případný úspěch knihy nepovede k záplavě dalších, jako tomu bylo u blogů. Proč ne.
Duong Nguyen Jirásková: Banánové dítě – Vietnamka v české džungli. Nakl. BizBooks ve společnosti Albatros Media, Brno 2017. 237 stran
