Nguyen Binh, přeložil Petr Komers.
Báseň byla vydána ve sbírce s názvem Tisích oken v edici Květy poezie nakladatelství Mladá fronta v roce 2002.
Včera jsi z města přišla domů zpátky zas
Čekal jsem na tebe tam v místech, kde je hráz
na samém kraji vsi
Patentní knoflíčky na bluse měla jsi
Kalhoty z atlasu a šátek přes vlasy
z sametu docela
Kam náprsenka z hedvábí se poděla?
Kde jen je pásek z látky, kterous barvila
začátkem jara vždy?
Ke šaty s čtyřmi cípy zanechala jsi?
Kam dalas šátek svůj a černé kalhoty
z hrubého plátna, kam?
Bojím se říc’ ti to, že si tě pohněvám
Zůstaň tak jako dřív, taj jak tě dávno znám
venkovská, prosím tě
jak tenkrát, když jsi šla na slavnost k pagodě
Zase nos šaty, jež mívalas na sobě
Sluší ti nejvíce
V sadech již citroníků kvetou tisíce
Rodiče tví i mí jsou lidé z vesnice
tak jako i my dva
Včera ses z města domů zpátky vrátila
Stařičká vůně, jež nad poli ulpívá
po troškách odlétá
