Články
Z pozůstalosti lékaře-neurologa Antonína Kolka (7.2.1921 – 21.11.1979) vyšel nedávno další překlad slavného vietnamského básnického textu, Nářky ženy z harému (Cung Oán Ngâm Khúc). Přestože ani tentokrát nejde o překlad přímo z vietnamštiny, bylo by škoda, aby Kolkův překlad zůstal nepovšimnut.
Za poslední zhruba rok a půl nabídla česká nakladatelství hned tři knihy o Laosu, které nás zpravují o této zemi důkladněji než veškerá dosavadní literatura v češtině. To je rozhodně dobrá zpráva. Nejdříve to byly vydatné Dějiny Laosu od M. Nožiny v nakl. Lidové noviny, posléze skromnější svazek Laos od J. Zelendy v edici Stručná historie států nakl. Libri, a nakonec turistický průvodce Laos v nakl. Jota z řady Rough guides. Postupně o nich poreferujeme.
Ho Či Minovy verše psané v době čínského uvěznění v letech 1942-1943 jsou nejspíš vůbec nejpřekládanější vietnamskou knihou vůbec, za což samozřejmě vděčí i světoznámosti autora-politika. Přes toto neliterární pozadí jim však nelze uznat zajímavost, a přitahují překladatele dodnes, bez ohledu na změny politické. V českém kontextu se přesto dá považovat vydání Ho Či Minových básní v této době za poměrně odvážný čin. Díky němu máme k dispozici již třetí knižní překlad v češtině – zároveň nejstarší i nejnovější…
Jednu z nejznámějších skladeb rozsáhlého díla básnířky Xuân Quỳnh přeložil do češtiny Jan Komárek, současný student oboru vietnamistika na FF UK v Praze.
Svůdné verše nejslavnější vietnamské básnířky, Ho Xuan Huong, zná snad každý Vietnamec. V mezinárodním literárním povědomí její slovutnost předčí asi jen epos Kieu. A přece, její poesie je tak těžce přeložitelná, že do konce dvacátého století se o rozsáhlejší překlady z jejího díla pokusili pouze překladatelé do ruštiny (1967), francouzštiny (1968) a angličtiny (nejrozsáhleji až 2000). V posledních letech se však téměř současně dostalo i na převody hned do několika východoevropských jazyků: češtiny, rumunštiny, bulharštiny… a nově i slovenštiny.
