Články
Auta, motorky a všechno, co "smrdí benzínem", mě nikdy nezajímalo. Na motorkáře jsem hleděl jako na potenciální dárce orgánů a hlupáky, kteří ohrožují nejenom sebe, ale i všechny okolo. Zdá se vám to jako nesmyslný začátek článku o tom, jak jsem se rozhodl naučit vietnamsky? Čtěte dál a pochopíte.
Při rozbalování dárků u vánočního stromečku jsem dostal textovou zprávu tohoto znění: "Panna Maria, Kristus, Alláh, Bůh, Buddha, všichni jsou učiteli, vždy učili lidi chování, aby jeden měl rád druhého a aby bohatí pomáhali chudým. Všichni si přejí mír. Tyto vánoční svátky a do nového roku se budu modlit za Vás i Vaši rodinu..."
Trinh Thuy Duong je spoluautorkou populárního blogu o vietnamském jídle, pořádá kurzy vaření a provází zájemce o vietnamskou kuchyni po Sapě. V Česku žije šestnáct let a zkouší se tu cítit jako doma.
"Lidé z Libuše zakládají domobranu. Kvůli Vietnamcům." Psalo se před dvěma lety na jaře v médiích. Zpravodajství z libušského sídliště vydrželo v centru zájmu relativně dlouho. Doposud bezproblémově vykreslovaná vietnamská menšina měla náhle svůj rub. Přestože se rychle zjistilo, že skutečnost je poněkud jiná, jistou míru nedůvěry se již zmírnit nepodařilo.