Články
Kniha Dějiny kolonizací: Od dobývání až po nezávislost nemá možná na první pohled mnoho společného s Vietnamem, ale z jejího obsahu zjistíme, že několik kapitolek je věnováno Indočíně. Jejím autorem je Marc Ferro, francouzský historik, který se zabývá především dějinami Ruska a SSSR, Francie, kolonialismu, historií filmu a dějinami konfliktů 20. století. Jeho přístup k tématu nabízí pohled na Vietnam v rámci koloniálního dění v celém světě.
Studenti, kteří prošli oborem vietnamistika na Ústavu Dálného východu FF UK v Praze v posledním desetiletí, možná po ukončení oboru na mnohé zapomenou, avšak na jednu věc dojista nikoli: nekonečné hodiny fonetiky vietnamštiny v 1. ročníku. Lektorka Binh Slavická má pravdu: "Kvůli své obtížné výslovnosti se vietnamština řadí k velmi těžkým jazykům." Právě díky ní se řada studentů s úskalími artikulace a poslechu nakonec úspěšně vypořádala, a čerstvá učebnice Praktická fonetika vietnamštiny v tom může pomoci všem dalším zájemcům, i těm samouckým.
Blogující mladí Vietnamci se stali na českých portálech už téměř fenoménem; zájem o jejich články napovídá, že téma dorůstající generace dětí vietnamských imigrantů (potažmo téma vietnamské komunity v Čechách) je pro české čtenáře (a nejen pro ty) opravdu atraktivní. Vlastně není divu: díky těmto blogům může česká veřejnost nahlédnout do mentality, zvyků, pocitů a postojů lidí, kteří s námi žijí už tolik let, ale jen málokdo o podobě jejich života něco tuší.
Příhraniční obec Potůčky bývala místem, kde - jak se říká - lišky dávají dobrou noc; v provozu byl toliko jeden hostinec a dominantou kostel Navštívení Panny Marie. Otevření hraničního přechodu Potůčky - Johanngeorgenstadt pro pěší v roce 1991 však obyvatelům přineslo nepoznané: do poklidných končin, kterými zřídkakdy projelo auto, začaly proudit tisíce návštěvníků z Německa, jimž jediná hospoda čtvrté cenové kategorie neměla příliš co nabídnout.
Za hodinu bude svítat. Sedím na motorce, rukama objímám kolem pasu taxikáře v kožené bundě, v nose cítím vůni kouře z jeho vlasů, v kostech ranní chlad a mlhu valící se od jezera Tonlé Sap. Je černočerná tma, pět hodin ráno, uprostřed Kambodži, v srdci bývalé Khmérské říše. Kolem nás se míhají světla desítek motorek, které se jako proud světlušek valí kupředu, ke vstupní bráně do chrámového města Angkor Wat.
