Články
Přestože Vietnamská demokratická republika (VDR) a Čína stály během tzv. Druhé indočínské války proti Američanům na stejné straně, ani zdaleka se nejednalo o ideální spojenectví. Jejich vzájemné vztahy by se daly nazvat spíše manželstvím z rozumu než z čisté lásky. Další rozpory mezi těmito zeměmi vyvstaly v druhé polovině sedmdesátých let a vyvrcholily v únoru 1979 krátkým lokálním konfliktem.
V roce 1900 žilo ve vnitřní Hanoji 80 000 obyvatel, v roce 1940 dvojnásobný počet. K tehdejšímu evidovanému obyvatelstvu musíme – stejně jako dnes – připočíst ztěží odhadnutelný počet těch, kdo se pohybovali nekontrolovatelně mezi městem a přilehlým okolím, uvádí se asi 50 000 lidí. Počet pohřbů dosahoval v té době podle statistik vyšších čísel než počet narození, takže přírůstek obyvatelstva byl způsoben výlučně přistěhovalci.
Od roku 1885 byla Hanoj centrem tonkinského protektorátu a sídlem francouzské správy. O sedmnáct let později se stala hlavním městem všech pěti částí Indočíny – Tonkinu, Annamu, Kočinčíny, Laosu a Kambodži. Předválečná Hanoj byla nazývána Paříží východu, považována za sídlo koloniální elegance a symbol technického pokroku jihovýchodní Asie.
École Française d'Extrême-Orient (Francouzská škola Dálného východu, Viện viễn Đông bác cổ Pháp, dále EFEO) patří už více než celé století k nejvýznamnějším institucím v bádání o kulturách a historii zemí Dálného východu. EFEO vznikla v roce 1900, a její první velké sídlo se nacházelo v Hanoji. Po delší přestávce, kdy musela z politických důvodů v roce 1957 opustit Vietnam, se do tohoto města znovu vrátila v devadesátých letech. Najdeme ji na ulici Lý Thường Kiệt č. 26.
Opět tu máme Nový lunární rok. Letos vstupujeme do roku Kohouta. Na stránkách Klubu Hanoi jsme už měli možnost si přečíst o vietnamském kalendáři, o shonu svátků a novoročních stromcích. Tentokrát nahlédneme na vietnamskou slavnostní tabuli a polkneme pár slin při vzpomínce na tradiční lahůdky.
