Články

Ačkoli v Jihovýchodní Asii žije zhruba tolik lidí jako v celé Evropě a hovoří se tam řadou velkých jazyků s desítkami milionů mluvčích, z tamní literatury se k českým čtenářům dostane málo jak šafránu. Pomineme-li překlady z angličtiny (mj. vychvalovaný, leč nepříliš zajímavý román Filipínce Miguela Syjuca Ilustrado, vyd. Jota 2010; anebo výtečný román amerického Vietnamce Nguyen Viet Thanhe Sympatizant, vyd. Jota 2017), máme v češtině k disposici opravdu jen hrstku překladů z vietnamštiny… A také z indonéštiny, a nyní dokonce i ze starojavánštiny. Důležité je, že se dostalo nejen na klasiku, ale i na současnou literaturu. Indonésie se svými téměř 300 miliony obyvatel se nám takto představuje několika skutečnými literárními skvosty. Začněme tím nejnověji vydaným.

Následující řádky čerpají z článku Odboru azylové a migrační politiky MV ČR, zveřejněného 25. 1. 2021 na webových stránkách MV ČR pod odkazem: https://www.mvcr.cz/clanek/adaptacne-integracni-kurzy.aspx

Vstupujeme do roku Buvola, roku píle a pracovitosti. Ale všem moc přejeme i zasloužený oddech, uvolnění a dobrou náladu!

Nově nabízíme jazykovou diagnostiku dětí s vietnamštinou coby mateřským jazykem a základní psychologicko-psychiatrickou diagnostiku dospělých vietnamských mluvčích. Co nás k tomu vedlo?

Nakladatelství Karolinum se zhostilo vydání knihy Dvě hostiny, která představuje dva výrazné spisovatele počátků vietnamské prózy. Nguyen Cong Hoan (1903-1977) a Nam Cao (1917-51) patří mezi průkopnické autory, jejichž dílo zůstává ve Vietnamu dodnes populární a zároveň se o něm povinně učí ve školách. Oba prozaici vynikli především v psaní realisticky zaměřených povídek.