Články
Seriál je u konce. Dnes se podíváme především po kriticích reforem, ať už přicházejí zevnitř nebo zvenčí.
Komunistická strana ve Vietnamu po válce snila o budování socialismu, pod svou správu ovšem vybojovala společnost zaostalou, takřka feudální. Nesnadný přechod k lidově-demokratickému zřízení, resp. k socialismu byl a je předmětem mnoha teoretických studií a jasnými světly září v této spleti idejí zejména myšlenky Marxovy a Leninovy.
Nguyen Binh, přeložil Petr Komers.
Báseň byla vydána ve sbírce s názvem Tisích oken v edici Květy poezie nakladatelství Mladá fronta v roce 2002.
Reformy byly zahájeny v roce 1987. V podmínkách direktivního plánování však neustále rostl zbožní deficit, zejména díky platbám podnikům za produkci ještě před její realizací, což absolutně neodpovídalo kýženému přechodu na samofinancování. Nakonec bylo naprosto nepochybné, že rozvoj výroby brzdí stávající "válečná ekonomika" – řízené zásobování základním spotřebním zbožím, tvorba cen bez ohledu na výrobní náklady, centralizované stanovení hlavních dodavatelů i spotřebitelů atd.
Po uplynutí první dekády od osvobození a sjednocení země bylo díky dosaženým výsledkům naprosto zřejmé, že i přes některé hospodářské úspěchy se VSR nejen nepozvedla z ekonomické krize, která postupně zasáhla všechna odvětví, ale naopak do této krize upadala stále propastněji. Kýžený a všeobecně očekávaný blahobyt se jako světlo na konci tunelu nedostavoval a důvěra v něj, jakožto ve společenskou vizi, rok od roku nenávratně mizela. Samotná strana a její kádry zřejmě stále nebyly schopny rozpoznat pravé příčiny tak bezprecedentního zaostávání.
