Články

Nie je žiadnym tajomstvom, že väčšina svetovej filmovej produkcie inšpirovanej Vietnamom sa zaoberá americko- vietnamským konfliktom (1963-1975). Dalo by sa dokonca povedať, že filmy o vojne v Juhovýchodnej Ázii sa stali akýmsi samostatným žánrom, s vlastnými pravidlami, typológiou postáv a námetov, ktorou sa vyčleňujú dokonca aj z žánru filmu vojnového. Nasledujúci článok sa zaoberá filmografiou o Vietname, ktorá vznikla v USA. Nie je v žiadnom prípade vyčerpávajúci, netvári sa nijak odborne a maximálne môže poskytnúť zbežný prehľad tematiky.

V dávných dobách měla rodina Cao dva syny, kteří se od sebe lišili stářím jednoho roku a byli si podobní jako vejce vejci. Byli si tak podobní, že cizí člověk nemohl rozeznat, který z nich je starší a který je mladší. Oba bratři se měli velmi rádi. Když nadešel rok, kdy jednomu bylo sedmnáct a druhému osmnáct, zemřeli jim rodiče. Od té chvíle, kdy zůstali sami, se jejich vzájemná láska ještě upevnila.

Vietnam je socialistická republika s komunistickou vládou, a tak může našince překvapit, že většina obyvatel se hlásí k buddhismu. Vietnamcům však nepřijde nijak zvláštní být členem komunistické strany a přitom pálit vonné tyčinky v buddhistických pagodách, v chrámech nebo doma na oltáři předků.

Indočína je obrovským labyrintom záhad, v ktorom ste nútení objavovať stále nové veci. Týka sa to aj módy, ktorá sa tu síce nechápe v duchu európskej extravagancie (Čo už by som si na seba len zobral?), ale ako nevyhnutná súčasť estetického vnímania sveta, o ktoré sa svojsky snaží v podstate každý Vietnamec. Takže, dnes to bude o móde a obliekaní v Indočíne.

Pokud navštívíte do konce února příštího roku Brusel, máte šanci shlédnout podle evropského tisku "grandiózní" výstavu vietnamského umění a kultury v belgickém Královském muzeu umění a historie, která byla slavnostně otevřena 16. září.